Cynthia Handová – Kdybychom se neviděli

12.12.2015 – Kdysi dávno v náboženství jsme se bavili na téma sebevrazi. Jedna věc mi utkvěla v hlavě, která se mi potvrdila i v této knize. Sebevrazi jsou sobci. Můžete se mnou diskutovat, jak chcete, podstata je fakt. Jim se uleví, ale co rodina, příbuzní a známí? Zůstanou živí a mají velké problémy vyrovnat se s odchodem svého blízkého ze světa tímto způsobem. V první řadě myslí na sebe a neuvědomují si, jakou díru zanechají v srdcích těch, kteří je milují.

A o tom je tento krásný příběh. O pocitech osmnáctileté Lexie, která prochází po sebevraždě svého mladšího bratra Tylera, vnitřním tornádem složené se sebeobviňování, sebelítosti a vzteku. Velmi výstižně a opravdově je zde popsáno období, které její rodina absolvuje po této tragické události. Na radu terapeuta si píše deník, který je v textu oddělen jiným písmem. V něm se vrací k období před sebevraždou Tylera. Kapitoly se střídají s deníkovou části a skutečností. Uběhly dva měsíce od pohřbu a celá rodina je stále zaseknutá v určitém transu. Lexie chce být sama, nechce se nikomu svěřovat, i když by svou bolest nejraději vykřičela na celý svět. Má pocit, že Tylera vidí v domě a že ji chce něco sdělit. Pomůže ji kamarádka ze sousedství, se kterou se delší dobu nestýkala. Lex je nadaná na matiku. Mimo jiné přemýšlí, jestli se dostane na svou vysněnou matematickou univerzitu. Odehnala všechny své přátelé, i s klukem se rozešla. Jak si poskládá život? Půjde podle plánu nebo vše hodí za hlavu? I to mě chvílemi při čtení napadalo. Velmi jsem obdivovala vcítění autora do hlavní hrdinky. A na konci v doslovu jsem pochopila.

Autorka si prošla i ve skutečnosti sebevraždou svého bratra. Proto je to tak skvělé napsané. Všechny události a osoby kolem jsou smýšlené. Ale hlavní myšlenka je prožita. Děj se soustředí na Lexie. Na její osobu a skrze ni, vnímáme události kolem rodiny. Příběh neobsahuje překvapení a zvraty. Trochu jemné zamilovanosti ano. Vtáhl mě do tragédie jedné rodiny, kdy jsem pochopila, že je fajn častěji říkat svým blízkým, že je máte rádi. Protože nikdy nevíte, kdy je vidíte naposledy. Je to smutně krásné vyprávění o nečekaném odchodu a smíření. Nemůžeme vidět do hlavy jiným, nemůžeme je zachránit. To musí oni sami. Autorka to dobře vystihla i sdělením:

„Smrt je všude kolem nás. Jen si jí nevšímáme. Dokud nemusíme.“

Originální název: The Last Time We Say Goodbye
Žánr: Pro děti a mládež – Dívčí romány
Rok vydání: 2015, 1. vydání originálu: 2015
Počet stran: 320
Nakladatelství: Albatros Media – CooBoo
Překlad: Ivana Svobodová
Vazba knihy: vázaná

Foto: Nakladatelství COOBOO