Jarní dumání 2 – Mytologie, pověsti a báje v knihách

22.4.2015 – Opět týden utekl jako voda a dnešní téma jarního dumání zní:
Mytologie, pověsti a báje v knihách.
Jak jste na tom s moderními variacemi na mytologické náměty, pověsti či báje? Fandíte řeckým bohům, těm římským, egyptským, norským, anebo si libujete v rozdmýchání oblíbených pověstí a bájí? Vadí vám tato témata, anebo je naopak rádi vyhledáváte?

Nejspíš vám budu připomínat neutrální Švýcarsko, protože takové je pro mě dnešní téma. Nepřikláním se ani k nadšení a vyhledávání, ale ani toto téma nezatracuji.

Mytologie…..Četla jsem Staré řecké báje kdysi v dětství a tak nějak jsem je měla matně v podvědomí. Až v loňském roce jsem objevila Percyho Jaksona, který mě sice v moderním pojetí, vrátil zpět ke čtení tohoto tématu. Knihy mě bavily, ale že bych je vyhledávala se říci nedá. Pokud má kniha dobré komentáře a doporučí mi ji známi, kterým věřím, ráda si ji přečtu.

Pověsti….Nebudu se opakovat. Mám podobný postoj jako u mytologie, jen s tím rozdílem, že mě to o hodně více baví. Např. Staré pověsti české ráda čtu a vyprávím dál dětem. Jsou napsány na reálném základě, o konkrétních lidech a místech. Skutečným, pravdivým záznamem sice nejsou, ale víte jak to je. Na vesnici, kde bydlím, je pramen zvaný Stračka. Lidé tu chodí nejen pro vodu, ale i posedět, protože místo vyzařuje poklidnou atmosféru. Každý prostor, kde se sdružuje nebo sdružovalo více lidí vysílá tyto pocitové signály. Běžte na nějaké pietní místo, kde se děly špatné věci. Např. Terezín – ihned po příchodu na mě padla tíseň a smutek. Vnější prostředí si pocity uchovávají. Já jsem o tom přesvědčena a pokud vy ne? Každý máme svůj názor, to je v pořádku. Vrátím se ke Stračce. Je to poutní místo. Váže se k ní pověst. Ve zkratce vám ji popíši.

Pověst vypráví o křesťanském rytíři pronásledovaném Tatary, který tři dny a tři noci bloudil v hlubokých lesích, až na smrt unaven poklekl a vroucně se modlil k Panně Marii. Když pak únavou usnul, viděl ve snu Matku Boží s děťátkem na ruce, jak mu spouští svou levou rukou šňůru, aby se jejího konce chytil a kráčel za ní. Když procitnul, zjistil, že je v neznámé krajině. Rytíř z vděčnosti za záchranu učinil slib, že postaví kapličku a daruje do ní obraz Panny Marie té podoby, v jaké se mu ve snu zjevila. A také tak udělal. Kronika vypráví o mnoha případech uzdravení na přímluvu Panny Marie po vypití vody ze Stračky.

No není to krása? To, že má místo svou historii a lidé si ji předávají se zájmem dál, se mi moc líbí. Takže pověsti mám ráda. Nevyhledávám je, ale pokud na nějakou narazím, ráda si s ji s chutí přečtu nebo vyslechnu.

Báje – téma jsem si upravila na bajky….z dnešní nabídky je to literární útvar, který mě nadchl nejvíce. Dětem jsem dokonce koupila různé knihy bajek, upravené tak, aby je pochopily. Formou příběhu přes zvířátka se jim dostane ponaučení. Skvělá myšlenka, které se držím. Leckdy sama použiju přirovnání z nějaké báje, ať nedopadne jako to určité zvířátko. Bajky jsou krátké, zábavné a výstižné.

A teď sledujte, jak jsem to na závěr krásně vymyslela (už dávno jsem pochopila, že pochválit se musím sama 🙂 ).
Velmi jsem přemýšlela, co mám na dané téma napsat. Protože na začátku jsem měla v hlavě prázdno a dumala jsem z jaké strany k námětu přistoupit. Jsem ráda, že jsem nedopadla jako ta volavka, která nevěděla a přebrala.

Volavka čekala od samého rána u rybníka, aby ulovila něco dobrého. Ve vodě plavali sem a tam kapři, okouni a jiné rozličné ryby, že si mohla dle libosti vybrat. Žádná se jí však nelíbila, na každé našla nějakou chybu a tak dlouho přebírala, až slunce vystoupilo vysoko a ryby odpluly jedna po druhé do hlubin. Volavka by byla ráda, kdyby se ukázal nějaký kapr. Ale ani kapr, ani mřenka se neukázala a hladová volavka byla ráda, že v nejbližším bahně ulovila ošklivou žábu.

Já jsem se rychle rozhodla, a tak jsem do mého „důležitého“ sdělení vložila místní pověst a krátkou bajku. Z mála jsem poskládala více. Mám radost jak jsem to krásně zakončila a že mi nápady neuplavaly. Teď jsem si udělala sama pro sebe gesto z večerníčku A je to…, kteří se takto pochválí na závěr za dobře odvedenou práci 🙂 .