Luisa Bureschová – Když je láska slepá

Román se mi velmi líbil svou zajimavostí. Je tak trochu jiný, ať formou jakou je napsán, dějem či dokonce závěrem. Četlo se to dobře, na román o lásce to není vůbec přeslazené a zamilované scény byly vykresleny jednoduše, ale přitom tak nádherně. Místy byl vtipný, místy byla hlavní hrdinka Alia na facku a místy byla úžasná. Takže vše působilo opravdu reálně.

Pětatřicetiletá Alia má přítele Leandera, tříletou dceru Katie a je bez práce. Po dohodě s partnerem studuje anglickou literaturu a má těsně před zkouškami. Právě dodělává diplomku a je ve stresu. Leander ji leze šíleně na nervy a požádá ho, aby než odevzdá diplomku, spal u sebe v bytě. Ten si nechal jako kancelář nad barem, jež vlastní. Alia po odevzdání diplomky chce Leandera opět doma a tak ho pozve na večeři, kde ho chce o to požádat. Vše dopadlo jinak a později ji Leander ohlásí, že má jinou. Alie se zhroutí. Je psychicky na dně a jen díky Katie se snaží fungovat. Pomáhá ji nejlepší kamarádka Majken. Jak na první pohled vše vypadalo idylicky, každý má svůj problém, který se snaží před veřejnosti skrývat. Nejinak jsou na tom Aliiny kamarádky. Na scéně se objeví i nový soused Kolja, který Ali také hodně podpoří. S Alii je to jak na houpačce, chvíli nahoře, chvíli dole. Celkově jsem si hlavní postavy oblíbila, až na Leandera, který je pěkný slaboch. Konec byl zvláštní a připadal mi malinko otevřený. Ale obsahoval v sobě naději, že by to mohlo být dle mých představ. Takže jsem spokojená. Příběh byl velmi přirozený, jako bych sledovala co se děje u sousedů. Normální lidé s normálními problémy, kteří se snaží ve svém světě uspět a být šťastní. Kdo má náladu přečíst si oddychový román ze současnosti a odreagovat se, určitě ať po něm sáhne. Mně zpříjemnil jeden večer a věřím, že ne jinak to bude i u vás.

Foto: Nakladatelství HOST