Marina Stěpnova – Lazarovy ženy

Přemýšlím jak napsat, aby jste mi uvěřili, že tato kniha je úžasná. Takže pravdivě a upřímně sděluji, že je to netypicky skvělý propracovaný vážný román, který mě vtáhl do svého příběhu a já prožívala starosti i radosti spolu s hlavními postavami. Moc jsem jim chtěla sdělit, co dělají špatně, proč si sami sobě ubližují a závěr to udělal za mě…..takový závěr byl perfektní.

Na knize není nic uspěchaného. Začátek je pomalý až nudný. Prvních asi osmdesát stránek, jsem si říkala nic moc. Je to perfektně napsané. Sloh, popisy, přirovnání – opravdu brilantní spisovatelský styl. Ale ze začátku tomu chyběla hřejivost, lidskost, nevím jak to popsat. Říkala jsem si, to dočtu, už jenom proto jak je to napsáno a abych se dozvěděla, jak to vše skončí. Ale najednou zjišťuji, že čtu jedním dechem, nechci aby mě někdo rušil a jsem přímo lapena do osudů hrdinů. Nejen, že jsem obdivovala sloh, ale najednou mi kniha v ruce ožila a já vše cítila s postupujícím příběhem. Nejvíce jsem si zamilovala Lidočku, tak moc jsem ji přála splnění snu o velkém domě naplněném láskou, dětmi a zvířaty. Zní to jako klišé? Nenechte se zmást. Čím vším si Lidočka musí projít, za to si zaslouží mít svůj sen. Bohužel je jedna z mála osob, která nedokáže svému okolí říci ne. Je poslušná až do morku kostí. Zvládne si říct o své štěstí?

Kniha je zajímavá láskou mužů k ženám. Zaujalo mě, jak je ukázána. Svou ženu zbožňují na každém kroku, vše by ji splnili, ale přitom nevidí, jak je nešťastná nebo vypočítavá. Je zde popsáno pět párů – vždy milující muž a žena, která si ne vždy takovou lásku až za hrob zaslouží.

Čtu za sebou druhý román z ruského prostředí (já vím, že jistou dobu to bylo SSSR, ale pro mě je to Rusko). V Dítěti číslo 44 byl popsán ubohý život chudiny a tady je pravý opak. Lazar Lindt je geniální fyzik, který zasvětil život vědě. Vymyslel své zemi několik bomb, které pomohly vyhrát válku a Lindt je totalitním režimem vychvalován a udržován. Možná je to tím, že nikdy nad režimem neuvažoval, žil pro svou vědu a nebál se. Všeho má dostatek – práce i peněz. Až ve stáři najde svou lásku Galinu. Slepě ji miluje, nejraději by líbal zem po které chodí. Galina ho ráda nemá a tak je zajímavé sledovat, jak se těší na jeho smrt a poté zjistí, o co vše přišla. Sledujeme život jejich syna, který pro ně nic neznamenal, prostě tu byl. A poté je tu vnučka Lidočka. Patří ji asi třetina knihy a právem.

Nejdříve se octneme v roce 1918, kdy si geniální osmnáctiletý Lindt  napochoduje na univerzitu v Moskvě. Okouzlí matematika Čaldonova a ten se ho ujme. Sledujeme osud a lásku Čaldonova, protože jeho život se propojí s Lazarovým. Pak je tu Lazar, jeho žena a syn. Vyprávění uzavírá osud jeho vnučky Lidočky a tím se také zároveň uzavírá celý rodinný kruh, ve kterém se spousta věcí vysvětlí. Zajímavý je i styl vyprávění, kdy autorka řekne jakoby konec, jak to dopadlo. Pak se vrací na začátek a vypráví vše znovu a podrobně, abychom pochopili jak se to stalo. Ale ne vše je řečeno, na konci bylo i pár překvapení.

Nezbývá mi než vám napsat, přečtěte si ji. Mohla bych pět ódy na tři strany, i čtyři bych popsala, ale stejně to pochopíte, až si ji přečtete. Neříkám, že se bude líbit všem. Není to žádný lehký zamilovaný románek. Ale je to kniha, která vám něco dá. A co? To už záleží na povaze čtenáře, co si z ní vezme.

Foto: Nakladatelství IKAR