Mary Sharrattová – Iluminace

19.11.2019 – Přiznávám, že mě kniha zaujala na druhý pohled. A to díky databáziknih. Nějak mě napadlo, podívat se, jaké knihy ještě autorka napsala a já zůstala paf ze skvělého hodnocení a nadšených komentářů z jejích předešlých dvou knih, které vyšly také u Joty. Bohužel jsem je nečetla, ale doufám, že jednou ano, protože Iluminace je vskutku mistrovské dílo. Já ani nevím jestli ji lze přesně slovy popsat, ale pokusím se.

Hlavní postavou je svatá Hildegarda z Bingenu, která žila v letech 1098-1179.
Autorka hlavní postavy a události v tomto románu převzala z faktických historických materiálu. Mezi některými dokumenty však nepanuje shoda. Např. existují dvě verze Hildegardina dětství. Zde si vzala jako předlohu spis Guilberta z Gembloux – Vita Sanctae Hildegardis.

Jsem věřící a přesto moc životopisů o svatých jsem nepřečetla, protože mě to nebaví. Kniha mě – nevím proč – lákala. Chodila jsem kolem ní dva dny, a vážně jsem na ni měla chuť. Předběhla jsem tu hromadu knih, které ještě na mě čekají a vrhla jsem se na Iluminaci. Tento životopis je prostě bomba. Neuvěřitelně čtivý a zajimavý, kdy bych si knihu nejraději přečetla na jeden zátah.
Příběh je vyprávěn samotnou Hildegardou, která od dětství měla vidiny. Svěřila se s nimi pouze chůvě a matce, které dostaly strach, že je posedla ďáblem. Možná proto se ji matka chtěla zbavit a dala ji v osmi letech do kláštera. Bohužel to nebyl obyčejný pobyt, ale zazdili ji s její mentorkou Juttou jako reklúzu – Jutta se měla stát svatou ještě za živa, kdy žije v přístavku jež je propojený s kostelem, čas jim řídí modlitby a odpíraji si kromě špetky jídla vše. Se světem je pojí malé zamřížované okýnko, přes které dostávají jídlo. Pro malou Hildegardu to bylo opravdu utrpení, k tomu nedobrovolné. Prožila zde dlouhých třicet let. Pak v tom čase zemřela Jutta a Hildegarda se ve svých třiceti osmi letech, díky své chytrosti, odvaze a štěstí nemusela vrátit do zazděné kobky.

Dále popisuje svůj život venku v klášteře, kde může vidět slunce a přírodu. Hildegarda byla velmi vzdělaná žena. Zkomponovala obsáhlý soubor liturgické hudby, napsala knihy o teologii, přírodovědě a medicíně. Její vrcholné dílo je soupis jejích vidění a proroctví. Ty jí vydobyly titul Sibyla Rýnská. Hildegarda představuje přesně to, jak by měla církev vypadat. Pomáhala chudým a nemocným. Viděla rozklad v církvi, kdy většinu hodnostářu přepadl mamon a zkaženost všeho druhu. Nebála se a upozorňovala na tyto chyby. I ona měla svůj hřích, jednu dobu ji přepadla ctižádost. Vybudovala benediktinský klášter z ruiny a chtěla dokázat, že to umí i žena. Ale nikomu neublížila a snažila se pomáhat, kde bylo potřeba. Pochopila jsem, že kláštery v té době měly důležitou společenskou úlohu. Léčily nemocné, krmily hladové a poskytovaly útočiště potřebným lidem.

Prostě a dobře, tuto knihu si musíte přečíst, abyste pochopili, proč jsem tak nadšená. Autorka skvěle smíchala beletrii, historické fakta a Hildegardiny myšlenky. Muselo jí to dát spoustu práce, aby se kniha přibližovala co nejvíce skutečnosti a byla čtivá nejen ukázkou života v době 12.stl., ale i myšlením, kdy církev hrála ve světě důležitou roli. Bohužel se jí zhostila z té špatné stránky a Hildegarda ji kritizovala ve všech směrech. Přečtěte si knihu a pochopíte.

Hodnocení: 100%

Žánr: Literatura světová, Náboženství, Historické romány
Vydáno: 2019, Jota
Orig. název: Illuminations, 2012
Počet stran: 344
Jazyk vydání: český
Překlad: Ina Leckie
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-7565-566-0

Foto: Nakladatelství JOTA
https://www.jota.cz/iluminace