Spisovatelské knižní tipy 1

29.3.2016 – Krásný den, přeji všem. Poslední dobou jsem často přemýšlela, čím zpestřit tento web. A dostala jsem nápad. Ano, ano 🙂 Měla jsem jich více, ale vždy jsem je později zamítla, že už někde na netu něco podobného je. Tento jsem nikde neviděla, tak snad se nebudu po někom opakovat. Doufám, že se vám občas budu ozývat s touto rubrikou.
Rozhodla jsem se, že napíšu email českým spisovatelům a položím jim jednu otázku. Ta zní:
Jaké tři knihy máte rádi, doporučili byste je čtenářům a proč?

Jako první jsem oslovila mou oblíbenou autorku románů pro ženy z českého prostředí ze současnosti.

Jmenuje se Blanka Hošková. Narodila v Brně, kde dodnes bydlí i pracuje. Cituji ze stránek nakladatelství Jota, které ji vydalo poslední čtyři knihy.

“ Je rozvedená a má jednu dceru. V raném mládí se věnovala psaní poezie a svoji tvorbu přednášela v klubu Leitnerka. Svými články také přispívala do ženských časopisů, ale po narození dcery se literárně na jedenáct let odmlčela. Za poslední tři roky vydala vlastním nákladem ženské romány, v nichž se dotýká ožehavých témat současnosti – problémů s otěhotněním (Prohrané výhry), domácího násilí (Horko domácího krbu), skrytého alkoholismu (Dietnikum) nebo šikany na pracovišti (Kdo s koho).

Její knihy jsou psané lehkou, čtivou formou, text má spád, příběhy mají děj. Jsou určené ženám, které si chtějí u čtení odpočinout a zrelaxovat. Jednotlivé příběhy vybízí k zamyšlení, ale není to žádná hlubokomyslná filozofie. Hlavní hrdinky často řeší své problémy s nadhledem a sebeironií. Poselstvím příběhů je to, aby si ženy uvědomovaly samy sebe a svým rozhodnutím a sebekázní změnily ve svém životě to, co se jim vymklo z rukou a činí jejich život nepříjemným.“

Byla jsem moc mile překvapena její vstřícností a rychlostí. Určitě už čekáte jaké tři knihy spisovatelka vybrala. Nejdříve malý autorčin úvod ke svému výběru:
Vzhledem k tomu, že mám dceru, domácnost, práci a spoustu přátel, čtu málo. Protože píšu. Potřebovala bych, aby byl den dvakrát tak dlouhý. Bohužel není. Přesto mohu říct, že se snažím číst. Už jen proto, abych si rozšiřovala slovní zásobu, udržovala se v naději, že já napíšu něco lepšího a také proto, že zapomínám na běžné starosti všedního dne. Čtu vesměs lehké a jednoduché romány, četbu vnímám jako relax a odpočinek. Nejraději mám klasické příběhy z reálného života, ze skutečného světa a ze současnosti. Možná právě proto mezi mé „nej“ tituly patří knihy, které se tomuto popisu vymykají. Pokud mám tedy jmenovat tři tituly, které mě nějakým způsobem oslovily a jsou pro mne TOP, vybírám tyto:

 

JUMARORO od Sylvy Lauerové
Od prvního okamžiku začtení se do knihy jsem byla zvědavá, proč se Lukáš nevrátil domů a zda se svéhlavé a umanuté Karolíně podaří svého přítele najít. Knihu jsem četla jedním dechem, přála jsem si, aby se oba hrdinové našli a setkali se. Tak jako Karolína spěchala za Lukášem, já jsem spěchala k posledním stránkám knihy. Během čtení jsem se seznámila s deštným pralesem, smířila se s tím, že Karolína neskončí s hledáním dřív, než dojde konce a v okamžiku, kdy už bylo všechno takřka nadosah, nepřestávala jsem se divit, jak se všechno zamotává a z knihy s dobrodružným podtextem se stává až mystické dílo. Po přečtení posledních řádků, kdy mi všechno zapadlo do sebe a uvědomila jsem si, jak celý příběh vlastně skončil, jsem zůstala ještě dlouho koukat na poslední stránku a po určitém časovém okamžiku, jenž jsem potřebovala na to, abych se vzpamatovala z toho šoku, kterému jsem nemohla uvěřit, jsem se šla na wikipedii blíže podívat na autorku knihy.

 

ZVUK SLUNEČNÍCH HODIN od Hany Androníkové
Střídání časových i zeměpisných pásem, dílčí příběhy spojující se v konečné fázi v ucelený výsledek. Podrobný popis různorodých míst, rozdílných situací a široké škály pocitů a emocí. To vše krásnou češtinou. Knihu jsem po přečtení měla ještě několik dní u postele a sáhla jsem i po dalších titulech této jistě právem oceněné autorky.

 

ĎÁBELSKÁ TVÁŘ od Kláry Janečkové
Můj první historický román, který jsem přečetla. Příběh francouzské šlechtičny z druhé poloviny 16. století mě chytil a už nepustil. Protože jsem k historii nikdy příliš mnoho neinklinovala, mnoho věcí pro mne bylo nových a překvapivých. Třeba jen, když jsem si reálně představila, co to tehdy znamenalo, vydat se na cestu z Francie do Anglie a zpět. Chování hlavní hrdinky ve mně vzdouvalo vlny emocí a navzdory tomu, že jsem ji mnohdy odsuzovala, musím uznat, že na konci knihy jsem ji měla ráda. Několik dní po přečtení jsem si doplňovala své znalosti o období Hugenotů a dopodrobna jsem se seznámila s původem a průběhem Bartolomějské noci.

 

Velmi pestrý výběr pro mě neznámých knih. Moc se těším, že si je jednou také přečtu.
Děkuji paní Hoškové za zajímavé tipy. Také ji přeji spoustu nových čtenářů, protože její knihy jsou prostě dobré. A hlavně, ať ji to stále tak úžasně píše.
Jana