Tom Rob Smith – Dítě číslo 44

9.6.2015 – Knihu předcházela pověst strhujícího příběhu. Fascinovalo mě, že kdysi v Rusku byla taková propaganda, která popírala zločiny. Uvědomělý Rus, který miluje Stalina a zvelebuje svou zem – ten by nikdy neudělal něco špatného. Nedovedla jsem si to představit. Díky knize již ano. Jen představa toho, že ve škole učí děti heslem vše pro vlast a komunistický režim. Přitom v téže chvíli nevinné lidi zavírají, vyslýchají a mučí. To je síla.

Třeba veterinář. Jednou ošetřil zvíře amerického občana. Tím se stal zvědem a udavačem kapitalistického západu. Chudák ani neví, proč ho zatkli. Nebo žena zadržena, když vycházela z kostela. Důvod? Prý se v kostele modlila proti Stalinovi. Absurdní. Příkladů, kde zcela nevinný člověk skončí mrtev nebo v pracovním táboře (opravdu nevím, co je menší zlo), je v knize spousty. Nejhorší pro mě je, že si to lidi dělali sami. Doma. V rodině. V sousedství. Ve své rodné zemi. Strach jim zatemnil mozek. Co když mám špatný sen, v posteli se převaluji a vlastní manžel mě udá za to, že mě určitě tíží nějaké tajemství. Ha, popravena za vlastizradu ve spánku. To je síla.

Hlavní hrdina knihy Lev je příslušník tajné policie. Ocitáme se v Rusku v roce 1953, kde vládne komunistický režim a nejlépe se mají ti, co udávají. Pokud člověk tvrdí, že je nevinný, nemá šanci. U výslechu se používá možné i nemožné týrání (mě by ani nenapadlo, že si tohle můžou lidi dělat – při tomhle by se přiznal snad i svatý, jen aby už mohl zemřít….) Co taky čekat, když je učí výroky: „Příslušník musí cvičit své srdce ke krutosti. Krutost je ctností. Krutost je nezbytná. Snažte se být co nejkrutější!“ Lev tomu opravdu věří. Vše dělá pro svou zem. Z téhle iluze procitne, když má prošetřit vlastní manželku a napsat o ní hlášení. Stal se figurkou svého nadřízeného, který chtěl někoho jiného na Lvově místě. Chtěl dát Lvovi lekci. Poté, co se Lev manželky zastane, skončí na Urale degradovaný jako příslušník milice. Zde se dostává k vyšetřování vraždy malého chlapce, který byl brutálně zabit. Lev si uvědomuje, že podobnou vraždu viděl i v Moskvě, kde se to připsalo železniční nehodě. Lev procitá z opojení ze Stalinova režimu a začíná vidět chyby. I své vlastní. Svou posedlost přesune na vypátrání vraha malých dětí. Chce udělat aspoň jednu dobrou věc. Režimu se to nelíbí a tak Lev pátrá tajně s pomocí manželky a později za neuvěřitelných podmínek. Nic ho nezastaví. Ke konci se Lev jevil jako nesmrtelný super hrdina. Díky svým schopnostem získaných prací v tajné služně, to vypadalo věrohodně. V závěru je odkryto několik překvapení, které mají pojítka až k hladomoru za druhé světové války.

Přes jakože „happy end“ ve mně kniha zanechala pachuť hořkosti z příběhu. Pozor!
Kniha je výborná. Četla jsem ji jedním dechem. Hořkost mám z krutosti lidí. Vše je tak reálně vyobrazeno, že se mi místy dělalo zle. Kniha stojí za přečtení, jako stojí za udání….udávám ji za to, že spravedlnost neexistovala. Rozsudek zní v právu jednoho člověka, jenž může povznést k hrdinství skupinu lidí. Ukazuje, že z pidi plamínku laskavosti, který je v nás a sotva doutná, lze udělat oheň. Vždy. Aspoň doufám.

Knihu můžete zakoupit zde:
http://www.bux.cz/knihy/182743-dite-cislo-44.html

Foto: Nakladatelství Knižní klub