Zima

Moc se mi líbí údiv většiny, kdy v zimě napadne sníh. Silničáři a řidiči jsou překvapeni, tam je kalamita a tam je druhá. Když se nad tím zamyslím, tak mám chuť říct: Čemu se divíte, vždyť je zima. Málem bych si myslela, že jsme zapomněli, co to slovo vyjadřuje. Zima, sníh, mráz, hodně sněhu, spoustu sněhu, hromady sněhu. A pro mě to znamená, že nevyjedu do našeho kopce, kde bydlím. Bourala jsem jednou a to jsem dostala smyk na ledě. Takže mám k zimě pořádný respekt. I dnes, kdy je pro mě první pracovní den v tomto roce, mě překvapila. Jééé, jak já si ráno lebedila, sníh odtál, hezké cesty, to mi to po svátcích pěkně vyšlo. Během dne jsem jen koukala a zírala, kolik ho napadlo. A jako naschvál mokrý sníh, na kterém to pěkně klouže. Po cestě domů jsem potkala dvě autonehody. A vnitřně tušila, že ten náš kopec nevyjedu. Což se taky stalo a přiznávám, že jsem na tohle vyjíždění úplně levá. Takže jsem sáhla po mobilu a volala o pomoc domů manželovi. Ten byl opravdu tak hodný, že pro mě došel a vyjel mi s tím. No, já vím, myslíte si, ženská. Ale já to fakt neřešila, kdyby tam nebyl, nasadím řetězy. Jak jsem na něj čekala, tak jsem se kochala a říkala si, že aspoň děti budou mít ze sněhu radost. Jako ten den, před silvestrem. Venku sníh, mrzlo a děti nadšené. Přišly domů vysmáté a hladové, radost se dívat, jak jim chutnalo. Takže moje ponaučení z dnešního počasí? Zítra jedu do práce autobusem a budu doufat, že sníh vydrží co nejdéle. Ať si tu zimu všichni parádně užijeme.

Hledej mě, kde se schovávám?