Týdenní přehled 1

13.7.2016 – Sem tam přemýšlím, čím zpestřit tyto moje stránky. Jen tak. Rozhodla jsem se, že každý den tu něco napíšu. I kdyby to měla být jenom jedna věta. Každý týden začnu novým příspěvkem, který budu každý den aktualizovat. Jsem zvědavá jak dlouho to vydržím.

Také tu každý týden hodím nějakou zajímavou fotku, která je z mého rodinného alba. Dnes je to z naší úžasné dovolené z Floridy z roku 2003.

Středa – Večer. Právě jsem se vrátila z půlhodinové procházky. Potřebuji nějaký pohyb. Také potřebuji zhubnout. Která žena ne? Říkaji to i hubené, aby je každý chválil, že to nepotřebují. Já to opravdu potřebuji. 🙂 Také musím jít brzy spát. Ráno se nemůžu vyhrabat z postele. Říkala jsem si, že když jsou děti u babičky na prázdninách, budu chodit do práce na šest. Jsem ráda, když příjdu na sedm. Za to můžou knížky. Dnes jsem šla spát v 23hod. A to ještě malujeme. Vůbec se mi nechce uklízet ten binec. Ale mám tu poslední tři koše krámů, které musím nějak a někde schovat. Nejraději bych to vyhodila. Ale…. Tak jdu na ten první. Víc toho určitě nestihnu. Ani se mi nechce. Práce neuteče.

Čtvrtek – 23:06 – Píšu přesný čas, abyste viděli, jak dodržuji, že budu chodit brzy spát (hahahaha). Opět za to mohou knihy. Před chvíli jsem se vrátila z Listování s Lukášem Hejlíkem a Robertem Fulghumem. Úžasný večer. Pan Fulghum byl milý, vtipný a trpělivý. Listování s panem Hejlíkem bylo milé, vtipné a orginální. Moc se mi líbí způsob, jak prezentují knihy. Jak jsou pohotoví a nadšení. Suprová byla i jemná improvizace. Pak jsem čekala půl hodiny na podpis knihy Výprask v sýrové uličce, kterou jsem si tam zároveň koupila. Čekáni mi nevadilo. Byla se mnou má nej kamarádka, která není takový knižní nadšenec jako já, ale je solidární a je to prostě kamarádka. Kvůli mě to čekání vydržela. Zpříjemnila mi ho povídáním, ve kterém jsme ještě pokračovaly u bylinkové limonády a čokolády. Úžasný večer. Díky Petři!
A to musím říct, že odpoledne vůbec nevypadalo nadějně. Když jsem šla z práce, sedla jsem do auta a nic. Prostě jsem nenastartovala. Kolegové mi chtěli pomoct a zkusili to naše staré autíčko oživit přes kabely – nepovedlo se. Musela jsem volat manžela, který přijel a půl hodiny zkoušel, co tomu může být. Měl měřič na baterku a ta byla dobrá. Nakonec se mu to povedlo a nastartoval. Obdivuji jeho trpělivost a vědomosti, že na to přišel. Mám doma poklad. Já vím.
Jako důkaz, že nekecám, dávám foto z dnešního večera.

Pátek – Hurá, je pátek! Výjmečný pátek. Později sdělím čím….