Colson Whitehead – Podzemní železnice

8.9.2018 – Tuto knihu jsem měla rozečtenou dva měsíce. Ne proto, že by byla špatná, ale některé věci v ní byly tak hrozné, že jsem to musela vydýchat odložením knihy. Jak moc krutě si lidé ubližovali je šíleně neuvěřitelné, ale stalo se to a mnohdy se to ještě děje. Musí se to připomínat a lidi varovat, aby se to opakovalo co nejméně. Knihy o otroctví a o válkách bych dala za povinnou četbu ve školách. A tato by mezi nimi neměla chybět.

Otroctví je opravdová hanba Američanů, hned vedle zabíjení Indiánů. Jen si to vezměte, když zjednoduším pohled. Přijdu do nové země, kde se mi hodně líbí, tak původní obyvatelé zabiju, co s nimi, že? Potom si zaberu velké pozemky a udělám z toho farmu a chci vydělat co nejvíc peněz za co nejmíň práce. Přeci nebudu dřít já, že? Tak se krutým způsobem zmocním černého člověka, nechám si ho dovézt přes moře domů, zaplatím ho a je můj. Je to otrok a bude poslouchat na slovo a běda jestli ne. Udělím mu takový hrozný trest, pro výstrahu, aby to nenapadlo ani ty ostatní. On není člověk, on je jen černý otrok. Já můžu všechno, on nic. Samozřejmě se tak hnusně nechovali všichni bílí, ale pokud je někteří chtěli osvobodit, zase se báli, aby těch černých nebylo tolik, tak šup, je tu nová myšlenka. Začneme černé ženy nenápadně kastrovat, to by bylo, aby jich bylo více než bílých. A že oni tu přijeli nedobrovolně, to nikoho samozřejmě nezajímá. Celé to byla šílená doba, ale dělo se to. Nebyli tak krutí všichni, ale bylo jich většina. Díky bohu za ty, kteří si to uvědomovali a pomáhali otrokům. A o tom je tato kniha. O světě otroctví, ve které symbolizuje podzemní železnice pomoc a únik z něho. Dělali pro ni hlavně bílí, kteří si uvědomovali, jak se jedná s černým člověkem špatně. Železnice je naděje, železnice je svoboda. Autorovi se to skvěle povedlo.

Kniha je o vážných věcech, přesto je psaná čtivě a krásným jazykem. Hlavní hrdinkou je dívka Cora, která je otrokyně a popisuje svůj život na farmě. Do půlky je kniha místy hodně krutá. Pak je tu možnost útěku a Cora do toho jde. I pod hrozbou, že když ji chytí, budou ji šíleně mučit k smrti. Díky železnici se dostane na několik míst, kde pozná různé lidi. Cesta je to opět drsná a zlá. V kapitolách se střídá vyprávění i několika lidí, které Cora potká na své cestě. Železnice je fikce, ale má tu důležitý úkol a její myšlenka v knize je úžasná a moc se mi líbí. Autor mistrně propojil hrůzu otroctví s nadějí svobody.
Doporučuji ji všem.

Hodnocení: 90%

Originální název: The Underground Railroad (2016)
Žánr: Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno: 2018, Jota
Počet stran: 328
Překlad: Jan Dvořák, Alžběta Dvořáková
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-7565-301-7

Foto: Nakladatelství JOTA