Christina Baker Klineová – Vyhnankyně

24.10.2024 – Tato kniha mi tu ležela několik měsíců. Já tušila, že bude nádherná, ale smutná. Proto se mi do ní nechtělo. Měla jsem pravdu jenom napůl. Je smutná, ale je také plná naděje. I v těžkých chvílích najdeme přátelství pevné a posílující. Uvědomíme si, že důvtipem lze vyřešit zapeklitou situaci. A hlavně cítíme vděk za tuto dobu. Vše má své mínusy, ale to se co dělo kolem let 1840 bylo opravdu děsivé.

Je tu popsáno několik ožehávých témat. Kolonizace Austrálie, kdy původní obyvatelstvo bylo bez milosti téměř zničeno. Odsouzení žen za mnohdy lehké přestupky do vyhnanství v nelidských podmínkách. Degradace žen do role hloupých stvoření, které nemají právo na vzdělání. A nejvíc knihou prochází myšlenka, že já jsem něco víc než ty. Nadřazenost.

Příběh je vyprávěn v třetí osobě a jsou zde tři hlavní postavy se kterými prožíváme jejich osud.
Evangeline je mladá dívka, sirotek. Dcera vikáře, kdy po jeho smrti nastoupila do vážené rodiny advokáta jako guvernantka. Je vzdělaná, chytrá, ale také naivní. Uvěří sladkým řečem nejstaršího syna a otěhotní s ním. Poté je neprávem obviněna za krádež a pokus o vraždu, aby se jí rodina zbavila. A tak se Evangeline ocitá v ženské věznici, kde vládnou otřesné, ponižující podmínky, jak hygienické, tak společenské. Jako trest je odsouzena k čtrnácti letům do vyhnanství do trestanecké kolonie Van Diemenově zemi, dnešní Tasmánie.

Na lodi se skamarádi s čtrnáctiletou Hazel, která rozumí bylinkám a je porodní bábou, což se naučila od své matky. Jejich čtyřměsíční plavba je hlavně o ponižování, přežití a pomalém navazujícím přátelství s lodním doktorem.
Třetí hrdinkou je osmiletá Mathinna, osiřelá dcera náčelníka kmene Lowreenne, kterou adoptoval nový guvernér Van Diemenovy země. Ale nebylo to z lásky k osamělému domorodému dítěti. Byl to experiment jeho ženy, která chtěla ukázat, že z divožky udělá civilizované dítě. Mathinně vzali vše, domov, zvyky, řeč, oblečení a na oplátku dostala povýšené chování od všech z okolí, samotu a ticho. Skoro nikdo se jí nezeptal jak se cítí, kdo je, jaké má vzpomínky na dětství a na maminku. V tomto je to velmi smutné.

Jak dopadnou všechny tři hrdinky si přečtěte sami, protože nerada bych vás ochudila o nejedno překvapení. Některé jsou až šokující a některé hezké s nadějí, že vždy vám protne cestu životem někdo, kdo vám pomůže. Kniha je napsána velmi čtivě. Hlavní postavy jsou skvěle vykresleny a popis okolí či situací je vylíčen živě a s citem. Opravdu jsem ráda, že jsem v této době, i když má také mnoho chyb. Je dobře, že vycházejí tyto příběhy, aby si lidé připomínali, že někdy byl nastaven standard špatně. Že vyhánět místní obyvatelé je zločin. Zotročit si ženy, jen proto, že jsou trestankyně, mnohdy neprávem obviněné, je zločin. Doporučuji.

Hodnocení: 90%

Vydáno: 2024 , Jota
Originální název: The Exiles, 2020
Překlad: Jana Hlávková
Počet stran: 320
Jazyk vydání: český
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
Forma: kniha
ISBN: 978-80-7689-353-5

Foto: nakladatelství JOTA
https://www.jota.cz/vyhnankyne.html