Ondřej Sekora – Deníky Ondřeje Sekory

5.9.2016 – Mám pocit, že tato kniha je jemně opomíjený poklad. Viděla jsem o ní jednu zprávu na Facebooku, když vyšla a poté ticho po pěšině. Je to velká škoda. Kniha je nádherně kvalitně a dokonale s patřičnou úctou k autorovi zpracována. Když jsem si ji poprvé prohlížela, chvíli jsem na ni koukala nechápavě. Listy se mi míhaly v ruce a některé byly nerozřízlé. Na obalu jsem si přečetla, že je to schválně. Nakladatelství se rozhodlo zprostředkovat autentický zážitek rozřezávání listů stránek, aby bylo možné prohlédnout si Sekorovy ilustrace z jeho skicáře. Protože Ondřej Sekora si prý sám vyrobil skicář, rozřezáním archu papíru. Skvělý a originální nápad. Musím říct, že když držím knihu v ruce, líbí se mi jejich lehce nerovné okraje. K tomu jsem se vždy těšila na překvapení, jaká kresba se mi ukáže.

Pana Sekoru si spojuji s Ferdou mravencem. Velmi mile mě ohromila jeho osobnost, která na mě dýchá nejen z textu, ale i z ilustrací. Na první pohled je cítit, že je to silný charakter s pozitivním postojem, který se nenechal zlomit ani v těžkých momentech. Moc se mi líbily ilustrace, jež zachycovaly pobyt v německém pracovním táboře, kde musel nastoupit. Jsou podány s nadsázkou, vtipem a ironií. Dokázal se povznést nad situací a zachytit ji tak, že jsem se přes tíhu sdělení usmívala.
Jeho optimismus vyzařoval i v zápiscích. Psal, že to tak strašné v táboře nebylo. Pracoval přeci na čerstvém vzduchu, otužil se a dalo se to snést. Jenže tu vám popíše otřesnou situaci při hygieně (z toho plynoucí zdravotní potíže), stísněné a nedůstojné okolnosti při ubytování, jak to fungovalo na marodce, jak to bylo s jídlem. A když to vše dám dohromady a představím si to, tak výsledkem jsou úděsné podmínky v obrovském stresu, kdy jste nevěděli, zdali na vás spadne bomba nebo Němcům rupne v hlavě a pošlou vás na smrt.

Do pracovního táboru nastoupil ve svých 45. letech 16.října 1944 a byl poslán do Klein Steinu (dnes Kamionek v Polsku), kde dělal na stavebních pracích u letiště. Mnohdy popisoval, jak některé práce byly zbytečné. Překvapil mě sdělením, kolik umělců známých jmen zde bylo s ním. K tomuto odsunu se dostal, protože jeho manželství bylo smíšené a odmítal se rozvést. Manželka byla původem židovka, i když toto vyznání nepraktikovala. Syn Ondřej odsunu ušel díky svému věku. Jeho žena byla těsně před koncem války transportována do Terezína. Měli štěstí, že se po válce všichni shledali. 21.ledna 1945 byli vězňové z Klein Steinu nakrátko propuštěni a 29.ledna byl p.Sekora odsunut do pracovního tábora v Osterode, kde byly ve všem o hodně horší podmínky. Zde se na chvíli jeho spícím sousedem stal herec Oldřich Nový. 2.dubna 1945 byl tábor Osterode rozpuštěn a Ondřej Sekora se vrátil domů.

Knihu bych rozdělila na tři části. První obsahuje Sekorovy zápisky z deníku. V druhé je doslov Hany Kraflové, která spoustu věcí vysvětluje. Pomáhají ji v tom vybrané úryvky z dopisů členů Sekorovy rodiny. V třetí části je obrazová příloha.

V knize nenajdete děsivé popisy týrání a smrti z války. Je to osobní svědectví silného charakterního muže ve velmi těžkých chvílích, kdy se svou ryzí povahou snaží pomoci udržet si zdravý rozum nejen sobě, ale i okolí.

Hodnocení: 100%

Žánr: Literatura faktu, Biografie a memoáry
Rok vydání: 2016
Počet stran: 144
Nakladatelství: Plus
Ilustrace/foto: Ondřej Sekora
Vazba knihy: brožovaná
ISBN: 978-80-259-0546-3

Foto: Nakladatelství PLUS